|
 Tuhle
knížku můžete najít na pultech českých knihkupectví zhruba od poloviny
května a vydalo ji nakladatelství Adonai.
Informace o samotném seriálu jsou většinou z českých internetových stránek,
co ale nikde jinde nenajdete jsou údaje a rozhovory s českými dabéry, fotky z dabingu a povídky
od Kláry (a jedna i ode mě - tu můžete najít i v sekci fan fiction :).
Jinak
tady jsou dvě ukázky z povídek od Kláry...
Další dvě ukázky najdete na LFN
stránce Bundaboye.
Válka sekcí
Celou akci řídil ze Sekce 1 přímo sám Šéf, u počítače byl i
nepostradatelný Birkoff. Sotva od nich Michael dostal do sluchátek signál,
zahájil tajným povelem akci a gesty si členové týmu naznačili, co právě
musí či hodlají udělat. Akce tedy začala a elitní tým Sekce 1 rychle
postupoval ke svému cíli. Ofenzivní tým zatím odpálil několik malých náloží,
které na základně Černé Listiny způsobily paniku. Ozvala se také palba a
ofenzivní tým měl první zajatce. To byl čas pro Nikitu, Michaela a jejich
lidi. Vnikli dovnitř a obezřetně postupovali dál a dál. Jejich cílem bylo
dostat se do místnosti s centrálním počítačem, kde byl zdroj všech
ukradených informací. Vypadalo to, že ofenzivní tým splnil svůj úkol do
puntíku a vše jde hladce. Když tu Nikita, která šla po levé straně zdi,
zahlédla periferním viděním
mihnout se nepatrný kousek stínu. Bylo to v chodbě, která po pár
metrech zahýbala doprava a v těsné blízkosti před ní stál Michael. Nikita
na nic nečekala, udělala prudký skok v před, otočila se vpravo a bez
rozmyšlení vypálila ze své zbraně. Na zem se sesunulo bezvládné tělo
maskovaného strážného Černé Listiny. Michael se podíval na něj a potom
na Nikitu. Zachránila mu život. Pokolikáté už?
Experiment
„Nový život“
Michael se mezitím podílel na získání nového agenta a jak známo, ta si při
svém výběru z řad nezasvěcených lidí při výběru nebrala servítky.
Tak Michaela služební povinnosti přivedly až na hřbitov, kde se právě
konal pohřeb jednoho „těžkého zločince“. Jen málokdo ale věděl, že
rakev, kterou právě spouští do hrobu, je jen plná pytlů s hlínou.
Michael byl jeden z těch, kteří to věděli a měl zde dohlédnout na
to, aby při tom také zůstalo. Pozůstalí hořce plakali a znovu a znovu
nemohli pochopit, že právě jejich syn, takový hodný a tichý chlapec mohl
sestoupit na cestu zločinu. Jenomže tenhle tichý a hodný chlapec měl jednu
velkou nevýhodu – byl také velmi talentovaným jedincem pro jemnou mechaniku
a krom toho měl i neskutečně bystrý úsudek. To z něj udělalo lákavý
cíl Sekce 1, která při honech na svou oběť většinou nevyjde na prázdno.
I teď už byl nový nedobrovolný rekrut ve výcvikovém středisku Sekce 1 a
Michaela, ačkoli na to nevypadal, při pohledu na plačící „pozůstalé“
napadlo, kolika lidem ještě Sekce v rámci „spravedlnosti“ hodlá ublížit.
Ten pohled mu vadil, stejně jako pomyšlení, jak se asi nový budoucí agent
nyní vyrovnává se svým osudem a zda-li by mu nebylo milejší, kdyby jeho
pohřeb byl skutečný. A jak tak Michael bloudil pohledem po hřbitově, tu mu
cosi padlo do oka.…
a
on měl v tu chvíli pocit, že kus jeho duše znovu umřelo. Jeho oči se
totiž zastavily na novém, běloskvoucím mramorovém náhrobku, na němž bylo
velkým zlatým písmem vepsáno jméno jeho druhé manželky Elleny.
I přes ten šok vydržel až do konce obřadu a hned potom se šel na
hrob podívat zblízka. Ano, podle všech údajů to musela být jeho Ellena a
podle nápisu na náhrobním kameni zemřela před necelými dvěma měsíci.
„To muselo být hned potom, co jsem je naposledy sledoval.“ napadlo
Michaela, kterému Sekce dovolila dál, ovšem pouze na dálku monitorovat život
Elleny a hlavně jeho milovaného syna Adama.
Jak se to mohlo stát? Sekce mu přece slíbila, že na ně dohlédne a
zabezpečí je! A kde je teď vůbec Adam? To byly otázky, které teď Michaela
trápily nejvíc, přesto nedokázal přemoci smutek ze smrti jemu velmi blízké
ženy a hlavně matky jeho syna. Klekl si proto k jejímu hrobu a zoufale a
bez předstírání či potlačování emocí se rozplakal. Když se potom vrátil
do Sekce, byl to úplně jiný a hlavně strašně naštvaný Michael. Hned vletěl
do centrální místnosti, aby pokud možno vytáhl informace ze studnice
nejhlubší, tedy z Birkoffa. Ale ten zrovna jako z udělání byl na
instruktáži nejvyššího sekčního vedení. Michael tedy začal shánět
Nikitu, ale ani o ní nikdo nevěděl. Jako poslední naděje mu proto zbýval
Walter. Když se k němu ale Michael chtěl vydat, zavolal si ho k sobě
Šéf. Okamžitě! Michael se tedy otočil na patě a poslušně napochodoval do
Šéfovy kanceláře. „Jaký byl průběh akce?“ byla první otázka, kterou
mu Šéf položil. „Všechno šlo bez problémů. Až na jednu maličkost. Ale
ta s akcí nijak nesouvisí.“ nadhodil Michael a zvědavě očekával šéfovu
reakci. „Pokud to s akcí nijak nesouvisí, potom mě to nezajímá. Takže
všechno proběhlo podle plánu?“ „Ano. Ale myslím, že by vás to mělo
zajímat. Jde totiž o Ellenu.“ „Skutečně?“ Šéf byl v tuto chvíli
špatný herec a falešný tón jeho hlasu ho prozradil. „Co je s ní?“
„Je mrtvá. A vy to víte.“ vybalil na něj Michael své obvinění. V místnosti
bylo chvíli ticho a potom Šéf řekl : „Ano.Vím to.“
(c)
2000 Klára Němečková - rozšiřování nebo jakékoli publikování bez
souhlasu autora zakázáno
|
